Zdeněk Sklenář

Dnes vede privátní galerii na pražském Smetanově nábřeží. Ve dveřích tu můžete potkat kapitány českého průmyslu, stejně jako zástupce předních evropských galerií či prosté obdivovatele klasiků českého moderního umění. A poslední roky sem stále častěji přijíždějí i milovníci umění z Asie, s níž Sklenář cítí souznění nejen umělecké. Galerie Zdeněk Sklenář nyní pořádá nebo spolupořádá výstavy českých umělců v zahraničí – v Německu, v USA, v Číně.

Zdeněk Sklenář funguje trochu jako princip jin a jang. Poznáte to nejen díky jeho typickému spojení bílé košile a černého obleku. O umění dokáže dlouhé minuty mluvit soustředěně, ale stejně se nad ním umí i doslova rozdráždit.

Do Číny Zdeňka Sklenáře přivedl rodinný základ. Jeho strýček malíř Zdeněk Sklenář v roce 1955 navštívil Čínu a tam si uvědomil, že realita v Číně je pro obrazotvornost daleko mocnější než představy a snění. Tyto podněty se v jeho rodině tradovaly a on v tom vyrůstal. V polovině 90. let se vydal do Číny poprvé. Teď už má za sebou přes stovku cest. Za tu dobu potkal tisíce lidí, z nichž někteří se stali opravdovými přáteli.

Číňané nás milují, protože máme podobné vlastnosti jako oni. Máme obdobnou zkušenost z komunistického režimu. Jako my rádi zpívají. Rádi se objímají, rádi jedí a pijí, radují se ze života. Vedle toho mají zároveň racionální přístup k životu. Když se řekne Česko, tak pro Číňany to znamená Prahu, mytické místo, které je okouzluje stejně tak jako nás. Jezdí sem za krásou. Jsme pro ně takovým mentálním osvěžením.

V Číně uspořádal několik desítek výstav. Setkal se s představiteli nejvýznamnějších uměleckých institucí. Všichni vůči Čechům byli přátelští. V tomto otvírání obzorů a navazování přátelství vidí největší vklad svůj i mé galerie. Uvědomil si, že desetimilionové Česko je stejně mocné, jako národ s miliardou a 300 miliony obyvatel. Nezáleží na počtu obyvatel, ale na počtu osobností na milion obyvatel. Jestli Češi mají jednu osobnosti na milion lidí, tak je to moc, tedy 10 takových osobností. Miliardová Čína má takových osobností 20, možná 30. Z toho vyplývá, že poměrově jsme na tom lépe.

V roce 2013 otevřel výstavní síň v Pekingu. Ukazuje v ní, jak pozoruhodné umělce má český národ, početný jako průměrné čínské město.