Cesta legendárního dostihového jezdce (*20. 10. 1952) a trenéra ke koním nebyla vůbec jednoduchá. Začínal jako chovatel a ošetřovatel koní, poté byl pomocným dělníkem na stavbě televizního vysílače na Pradědu, strojníkem lyžařského vleku a později vedoucím lyžařského střediska. V osmadvaceti letech se vrátil k ježdění koní u nás i v Německu. Roku 1994 se stal trenérem dostihových koní a majitelem firmy Jovan. Sportovní trofeje nezískával jen v dostizích. V mezinárodním závodu Horské služby byl členem vítězné hlídky HS Pradědu v Krkonoších (1976) a ve Vysokých Tatrách (1978), zvítězil v obřím slalomu ve Vysokých Tatrách (1978), startoval v Jizerské padesátce i v Jesenické sedmdesátce.
Jeho jezdecká kariéra začala už v dětství, kdy jezdil na všem, na čem se jezdit dalo – na kozách, krávách, koních a dokonce i na prasatech. Svůj první dostih absolvoval v roce, na start Velké pardubické se poprvé postavil v roce 1985 s Paramonem a dojel na druhém místě. V jednom rozhovoru prohlásil, že nebýt jeho otálení se znovunasednutím po pádu na Hadím příkopě, dojel by při své premiéře do cíle jako vítěz.
Prvního vítězství ve Velké pardubické se dočkal v roce 1987 v sedle legendárního Železníka. S ním dokázal zvítězit ještě třikrát (1988, 1989, 1991). Páté vítězství si připsal v sedle Vronského v roce 1997 a šesté, sedmé a osmé v sedle Tiumena v roce 2009 respektive 2010 a 2011.Trenérským úspěchům Josefa Váni dominuje 9 vítězství ve Velké pardubické. Dvojnásobnou vítězkou byla bělka Sixteen.
Josef Váňa je pověstný svým nezdolným životním optimismem, se kterým čelí i mnohým zraněním. Na německém dostihu v červnu 1994 se neudržel v sedle a kůň jeho soupeře na něj dopadl hřbetem. Váňa utrpěl těžký otřes mozku, mnohačetné zlomeniny žeber a pánve, zhmožděniny hrudníku, levá plíce byla zčásti utržená. Během převozu do nemocnice se mu několikrát zastavilo srdce a nastala klinická smrt. Druhý den po návratu z nemocnice seděl v sedle, dva měsíce po úrazu se opět postavil na start..
Datum aktualizace:
9.2.2023