David Černý

Jedna z nejvýraznějších postav české výtvarné scény proslula především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik.

V letech 1988–1996 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Zajímal se o prostředí nezávislé kulturní scény konce 80. a počátku 90. let, podílel se na aktivitách Bullshitfilmu, s přáteli vytvářel krátkodobé instalace a performance na pomezí večírku a uměleckého díla. Vystavoval pod bývalým pražským Stalinovým pomníkem, vytvořil Létající dolary pro Muzeum Andy Warhola ve slovenských Medzilaborcích. První větší veřejný ohlas měla jeho socha kráčejícího trabanta Quo vadis (1990) symbolizující hromadný exodus východních Němců přes velvyslanectví západního Německa v Praze v létě a na podzim 1989. Celonárodní diskuzi pak rozpoutal Růžový tank (přemalování vojenského tanku na růžovo), který sloužil jako památník sovětské armádě. Ve své době (1991) se jednalo o ojedinělou, politicky motivovanou uměleckou akci s velkým mediálním dosahem. V letech 1994–1996 žil v New Yorku, vystavoval v galerii Ronalda Feldmana a účastnil se putovní výstavy Beyond Belief. Po návratu do Prahy začal spolupracovat s filmem (KNOFLÍKÁŘI, ROK ĎÁBLA) a současně rozvíjel motiv obřího batolete Miminko umístěného na fasádu architektury, který pocházel již z amerického období. Deset Miminek se mu v roce 2001 podařilo dlouhodobě umístit na Žižkovský televizní vysílač. Na Čt uváděl pořad o současném výtvarném umění ARTÓZA.

Od konce devadesátých let David Černý realizoval několik velkých projektů do veřejného prostoru. Socha Viselec (1996), umístěná vysoko nad zemí v Husově ulici, patří mezi nejpodivuhodnější pražské sochy. Mezi jeho známá díla patří také žertovná plastika Kůň z roku 1999, představující svatého Václava sedícího na břiše svého mrtvého koně v pasáži Lucerna v Praze. Úžasná je též série bronzových modelů z historie českých dějin Český betlém v automobilovém muzeu ve Wolfsburgu. Metodou Davida Černého je často provokace veřejnosti a testování estetických i společenských limitů. To se mu podařilo i v případě obří skládačky Entropa, umístěné u příležitosti českého předsednictví Evropské unie na budovu Rady EU v Bruselu (2009) a symbolizující každý stát EU určitým stereotypem. K oslavě zahájení Olympijských her 2012 v Londýně představil svou novou mechanickou sochu sportovce, který dělá kliky. Zadní část autobusu je zvenčí dotvořena do podoby lidského pozadí. Samotná socha je vyrobena ze starého londýnského autobusu z roku 1957 a při vertikálním pohybu na obrovských kloubových pažích vydává zvuky, které mohou evokovat sportovní úsilí. Je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, grantu Nadace Pollocka a Krasnerové a ceny na bienále v Kortrijku. Stojí za multikulturním prostorem Meet Factory na Smíchově, který v Čechách nemá obdoby.

„Groteskní nadsázka a mystifikace patří ke znakům české kultury a vytváření falešných identit je jednou ze strategií současného umění.“ David Černý