Bruno Baumann

Na začátku byla zvědavost.

Volání neznáma za hranicemi světa, ve kterém jsem vyrůstal, inspirovalo moji první cestu. Vrátil jsem se z ní s vizí života, že chci udělat vše proto, abych spojil práci a zaměstnání v jedno. Jelikož jsem si brzy uvědomil, že cestování pro mě znamená nejen zábavu, ale i cestu životem, která mě obohacuje. S každou novou zkušeností rostly cíle, posouvaly se osobní hranice a mé rostoucí nadšení působilo jako hnací síla. "Přes všechny hranice" vedou stopy mé životní cesty. Od prvních velkých dobrodružstvích po sněhem pokrytých vrcholcích Nové Guineji, které se tyčí nad neprostupnou džunglí, přes pohoří Ruwenzori ležící v srdci Afriky, jehož ledovce napájí prameny Nilu, po zkušenostech z pouště a z Himálaje, jsem se nakonec ocitl ve stepích a na horách Střední Asie. Od hojnosti až po prázdnotu, od deštného pralesa až po poušť, od nížin až po vrcholky nejvyšších hor, se rozprostírá horizont. Nejde přitom jen o dobrodružství, která se dají měřit z hlediska nadmořské výšky, stupně chladu nebo počtu kilometrů, ale jedná se spíše jedinečnost zážitku se sebou samým ve splynutí s přírodou.

„V rozporu s možným se zdánlivě nemožným rozšiřujeme naše možnosti.“ Ingeborg Bachmann